Starší se tváří, že asi jako nebude chtít děti.

Řev provází z různých důvodů, z nichž mnohé ani nedokážu ovlivnit, velkou část dne. Občas už se neumím zvednout a jít utěšovat. Jen jsem…

At je brzy líp.

Já začínám propadat pesimismu. Jsem vážně vyčerpaná, v institucích byli oba od září snad jen pár dní, jinak pokaždé některý doma. Fakt už nechci, nechci, nechci.

Když jsem nad tím přemýšlela, tak mi došlo, že vlastně žádný výsledek (ani hypotetický ve stylu „oko za oko, zub za zub”) nepovažuju za dostatečný - život už byl velmi krutě zničen. Možná kdyby jim jednoho dne došlo, co vlastně spáchali...

Nejhorší je, když dítě začne mluvit normálně, ale rodiče ze setrvačnosti (a únavy) pokračují v tomto módu. 😃

Nebo budeme ad absurdum trestat i oběti týrání, které u soudu vypoví, že je agresor nepraštil, nýbrž spadly ze schodů? Měla jsem za to, že s těmito aspekty se justice umí vypořádat. Proč to nešlo u čerstvě trestně odpovědné zvlášť zranitelné oběti sexualizovaného násilí? Tolik otázek...

Stále na to nemohu přijít, přestože nad tím v posledních dnech přemýšlím velmi usilovně. Kdy jindy by se měl uplatnit materiální korektiv? Kdy jindy by se měly uplatnit principy? Proč nikdo nepřemýšlel nás tím, zda skutečná možnost dítěte vypovídat pravdivě proti pachateli nebyla jen iluzorní?

„byl ochoten” - co jsem si to, probůh, přečetla? 😳😳

Pak je ještě hezké to období, kdy dítě začne mluvit normálně, ale rodiče dále používají „jeho” dřívější slovník. U nás dítě uz hezky říká „sušenka”, nicméně my jsme ještě „išiš” aktualizovat nestihli. 🥲

Držím palce, ať to časem klapne. Občas to jen potřebuje trochu času (i když v dané situaci zní hrozně, vzpomínám si na to).

Soucítím. Od dubna jsem se k dnešnímu dni propracovala ke třem hodinám ve skupince. Oproti začátku skvělé. Teď nicméně probíhají obligátní virózky a rýmičky. 🤷‍♀️

Poslala jsem Vám zprávu. 😊

Podívám se, myslím, že máme. ☺️

Myslím, že z hlediska profese se mi docela daří nahlížet do odlišných bublinek. Iluzemi v tomto směru, zdá se mi, netrpím. 😃

To už trvá podstatně déle. Ale pravda, září opět nezklamalo. 😃

Páni, tak tohle by mi vůbec nepřišlo na mysl. Přijde mi to jako výrazné nerespektování pocitů, které může v budoucnu dost zavařit. Vždycky říkám „nemusíš si hrát s ostatními dětmi, ale můžeš to zkusit - může to být sranda”. Tím končím.