neprocházel jsem to jednotlivě, ale klasicky třeba první věc, která na člověka vyskočí, je cookie lišta

tak ono to je asi s jejich souhlasem (dnes by to bez toho nešlo, to by právníci platformy rozcupovali). Jen málokdo čte v podmínkách, se kterými dává souhlas, mezi řádky :)

Platforma prochází třemi fázemi:

1. Dobrá k uživatelům.

2. Horší k uživatelům, skvělá k byznysu.

3. Špatná k uživatelům i firmám, dobrá jen k akcionářům, přeplněná reklamou.

Výsledek? Internet plný platforem, které používáme spíš ze zvyku než z lásky. 3/3

Nejdřív je platforma až podezřele dobrá k uživatelům. Nabere masu lidí, vytvoří závislost a síťový efekt – a pak začne měnit pravidla hry. 2/3

od českých politiků jsem už pár podobných návrhů zaznamenal, ale zatím jsou to jen slova

That’s JOMO! ☺️

Podobně už to funguje jinde v Evropě:

🇩🇪 Německo – Deutschlandticket (měsíční paušál)
🇦🇹 Rakousko – KlimaTicket (roční)
🇵🇹 Portugalsko – národní rail pass

Ještě bych doplnil aktivní podporu pocitu stagnace a recese populistickými politiky, kteří následně slibují, že jen oni nás z toho dostanou.

Vibecession není o datech, ale o prožívání.
Žijeme objektivně lépe než dřív, ale subjektivně hůř. Rozdíl mezi realitou a pocitem dnes často vytváří prostředí, ve kterém žijeme – ceny bydlení, soutěživost a feed v kapse.

1. Drahé bydlení tam, kde žijí lidé formující veř. debatu (např. novináři)

2. Statusová inflace – Máme hodně věcí, dovedností i příležitostí. Ale má je i spousta dalších lidí. Pak jednotlivý úspěch nemá takovou hodnotu jako dřív.

3. Doomscrolling – algoritmy zesilují krize a negativní srovnávání.

tam ani nevím, jestli jsem někdy šel. Každopádně vypadá, že je o něco níž, tý bych si možná všimnul, ten Freud je vysoko