Myslím, že by to mělo jasně zaznít při každé debatě, až se zas bude někdo z politiků odmítajících pomoc Ukrajině ohánět mírem.

Protože pokud vyhrají, může padnout Ukrajina. Ale může padnout i Evropa a nemusím dodávat, že my budeme na ráně docela brzo.

Člověk, který chce mír, pomáhá napadené zemi proti agresorovi, nejen proto, že je to správné, ale i proto, že když agresora nezastaví, přijde si agresor pro něj.

Člověk, který napadenou zemi zrazuje, zrazuje i svou vlast a máme pro něj staré dobré jméno, kolaborant.

A to je hlavní důvod, proč od začátku podporuji Ukrajinu a budu to dělat, dokud to bude možné.

Nazývejme věci pravými jmény.

Cílem Ruska není Ukrajina. Rusko chce vliv, moc, rozložit EU a NATO a vůbec nelze vyloučit, že se mu to podaří.

A pokud se mu to podaří, rozšíří válku dál do Evropy.

Měl jsem dojem absurdního divadla, dramaterapie, kde církev odehrává příběh, kdy je kazatel lásky a víry, který je schopen opustit bezpečí instituce a sestoupit mezi lid, umlčován, perzekvován.

Jako bychom se ten starý příběh zažívali znovu, abychom si mohli vybrat, na které straně chceme stát.

Když jsem stál před pražským arcibiskupstvím, uvědomil jsem si absurditu situace.

Arcibiskupství, které na svých stránkách sdílí projev J. D. Vance, který (mimo jiné) nabádá k podpoře evropské ultrapravice, trestá svého kněze, který mezi lidmi oživuje téma etiky a víry.

Žijeme v době, kdy jsou zpochybňovámy základní hodoty, respekt k bližnímu, pomoc druhému veřejně nouzi či pomoc napadené zemi.

Mám respekt k Orko Váchovi, který je schopen oživit téma lékařské etiky, a (nejen) u mladých probudit zájem o hodnoty, o víru, o témata, která přesahují materiální svět.

Díky za tip.